close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Téma týdne

Seriály

30. června 2011 v 10:58 | Tery
Ehm, lepší téma být nemohlo...
Seriály, tak to je můj denní chléb. Prostě je miluju. Kdo ví, jestli jsou lepší než filmy, to určitě záleží nejen na jejich kvalitě, ale i na našich požadavcích. Jsou lidé, kteří se rádi podívají na film a konec, ale potom jsou lidé, kteří se s nějakou postavou prostě nechtějí rozloučit a pro ty jsou tu seriály. Pokud bych se měla zamyslet, do které z těchto dvou skupin patřím, nebylo by to na dlouho - prostě nejde vybrat, co je lepší. Jde vždycky o to, jakou mám náladu a o spoustu dalších věcí.
A samozřejmně si nemůžu odpustit výčet seriálů, které mám ráda:
Supernatural (Lovci duchů) - Můj úplně nejoblíbenější seriál, který v sobě má od každého žánru něco - máte tu komedii, horor a ve spoustě případech i drama. Opravdu tenhle seriál miluju a už si bez něj nedokážu představit život (jo a jen tak mimochodem, pro milovníky Sama - Dean je lepší :P)
How I Met Your Mother (Jak jsem poznal vaši matku) - Ano, další oblíbený seriál, tentokrát hlavně komický. Je to jediný sitcom, u kterého se mi nestalo, že bych se ani jednou nezasmála. Samozřejmě za to může nejvíce Barney, ale pohled na Tedda taky není k zahození :P
Pretty Little Liars - Seriál, s nádechem tajemna, který v české republice není zas až tak známí. Jsou tu hrozně simpatičtí herci a u každého dílu nevěřím svým očím.
The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku) - další sitcom, u kterého se nesměji už tak často, ale také mi dokáže vykouzlit úsměv na rtech.
Switched at Birth - U tohohle seriálu jsem viděla zatím jen 2 díly a hrozně moc se mi líbili. Je o holká, které jak už napovídá název vymění při narození a oni se to dozví v 17 letech. Je to moc krásný seriál a já doufám, že bude pokračovat stejně hezky, jak začal.

Když nad tím tak přemýšlím, tohle jsou seriály, které mám nejraději. Samozřejmě mám ráda ještě mnoho dalších jako například O.C., Heroes, Cold Case, Smallville a mnohem víc, ale ty, které jsem uvedla nahoře, na těch jsem obzvlášť závislá (a obzvlášť na Supernatural a How I Met Your Mother).
Doufám, že se v budoucnu bude natáčet spoustu dalších zajímavých seriálů a že mi nezruší Supernatural (což by mě totálně zabilo :D)

Ztráta iluzí

6. března 2011 v 20:16 | Tery

Abych byla upřímná, ještě minulý týden bych na tohle téma nevymyslela vůbec nic. Myslela jsem si, že mám konečně všechno co chci a to co nemám, je na dosah. O to víc pro mě bylo kruté, co se stalo.
Ve filmech se často zmiňují růžové brýle. Víte teď nemyslím nějaké barbínovské sluneční, ale ty na pozorování světa s přehnaným optimismem - jojo, i já jsem patřila mezi lidi, kteří je měli neustále nasazené. Bohužel všechno se mění. Během posledních tří dnů jsem ztratila hodně iluzí a nějak jsem si uvědomila, že my s nimi bylo lépe (no i když). Zjistila jsem, že kamarádka, která si hraje na to, jak je úžasná a jak tu bude vždy pro mě, se na mě vykašlala, zrovna když to nejvíce potřebuji. Od další kamarádky jsem dostala kudlou do zad přímo před osobou, se kterou teď nemáme zrovna nejlepší vztah a potom je tu ještě další "kamarádka", která udělala něco, co sem radši nebudu psát (ona ví...). A abych nezapoměla, o další iluzi jsem přišla kvůli jednomu človíčkovi - hodně mě držel nad vodou (jak už jsem psala v minulém článku). Problém je, že já pro tu osobu neznamenám tolik, co ona pro mě a na co mít kamaráda, který vás za kamarádka nebere? Ale já ho nesoudím, ba naopak - na jeho místě byh udělala to samé.
Ale abych řekla pravdu, jednu dobrou věc (a kdo ví, možná převyšující ty ostatní) mi sundání těch otravných brýlí přeci jen přineslo - uvědomila jsem si, že když se budu pořádně rozhlížet, není možné přehlédnout lidi, kterým na mě opravdu záleží a kteří by se kvůli mě nechali i přejet autem. Není jich moc, ale za to to jsou opravdoví přátelé.

Omlouvám se všem, kteří si pod tímhle článkem představovali něco jiného, než moje kňourání o mých ztracených iluzích. Klidně si do komentářů postěžujte, že je můj článek na nic, ale abych řekla pravdu, napsáním tohohle článku se mi hodně ulevilo.

Co si přeji k Vánocům

18. prosince 2010 v 15:40 | Tery
Avatar
Čím začít? Celkem mě štve, že jsem nestihla minulé téma týden - poslední dobou mám moc málo času - a ve skutečnosti tohle téma týdne nebude tak téžké, protože jsem přišla na první přání. Takže co všechno si přeju:
  • Jak už jsem psala, celkem by se hodil nějaký čas navíc. Nebo by mohl stačit podobný ovladač jako z filmu Klik, život na dálkové ovládání. Já bych si ale život nepřetáčela. Jenom bych si ho zastavovala :D.
  • Další přání (a zároveň je u něj nejmíň pravděpodobný, že se splní) je, aby mě všichni lidi nechali na pokoji. Myslím všechny lidi, kteří mě neustále chtějí předělávat. Ano, nejsem člověk, kterýmu nejvíc záleží na vzhledu, tak se zblázněte, a ano, budu hnusná, ale tuhle poznámku si nemůžu nechat ujít: Klidně se užírejte, nadávejte mi, prostě si dělejte co chcete, ale já se na truc nebudu měnit :).
  • Další přání je, abych se dostala do čtvrťáku a v klidu odmaturovala. Škola mi zatím jde - patřím dokonce mezi tu lepší půlku (mezi ty, co nepropadají :D), takže by to třeba mohlo vyjít.
  • Asi nejvíc si ale přeju, aby mi to konečně vyšlo s tou jednou osůbkou ♥. No uvidíme. Zatím to nevypadá nijak slibně, ale myslím, že marný to úplně nebude.
  • A další, taky důležitý přání je, abych se dožila dalšího roku a nezbláznila se z tohohle světa.
  • Pokud jde o hmotný dárky, mimo toho ovladače bych pod stromečkem ráda našla nějaký knížky, možná nový mobil (ačkoli ten nedostanu :( a jinak už je to na rodičím, protože vůbec nevím :).
Těžké téma týdne, ale nakonec jsem něco vymyslela :P. Jsem zvědavá, co pod stromečkem najdu. Jistá si jsem akorát štěnětem, který ale už máme teď (a 3 prcky mi vezmou :'-( ).
Jsem si vědoma, že většina přání se mi nejen že nesplní, ale ani nemůže splnit.
A samozdřejmě nejsem zloděj, takže avatar je by Freezy - a běžte se tam určitě podívat :).

Má oblíbená kniha

30. listopadu 2010 v 21:43
Co si představíte pod pojmem má oblíbená kniha? Člověk, který skoro nečte, si namáhavě vzpomene na jednu z mála knih, které přelouskal, ale co má dělat knihomol jako já? Nad tímhle tématem jsem přemýšlela už hodně často. Na začátku byli těchhle oblíbených knih tisícovky, ale teď už mi zbyli jen 3. Všechny tři jsou samozdřejmě tak trochu fantazy.

První moje oblíbená série je Řada nešťastných příhod od Lemona Snicketa. Na tuhle knížku jsem přišla, když jsem byla úplně malá. Tehdy jsem seděla u televize a bezmyšlenkovitě přepínala kanály, když jsem najednou objevila úžasný film, který byl natočen podle prvních třech dílů těhle série. A co mi přinesl tenhle film? Nejen jednu z mých nejoblíbenějších knih, ale také mojí oblíbenou herečku Emily Browning a hlavně poučení že vždy se najde řešení.

Další moje oblíbená knížka je Moira od Henryho Loevenbrucka. Je o malé dívce Alee, z které se náhle stane Samildánach a která díky tomu získá mnoho přátel, ale hlavně nepřátel. Tuhle knížku jsem našla díky své nejlepší kamarádce. Ta na ní přišla, protože stejně jako já, i ona miluje vlky a proto pro ní jsou názvy jednotlivých dílů velice přitažlivé: Vlčice a dívka, Válka vlků a Noc vlčice. Kdo ví, jak je na tom filmové zpracování, protože jestli existuje, tak jsem ho dosut neviděla. A co mi tahle knížka dala? Nejspíš jsem si díky ní uvědomila, že nemusíte být plnoletí, aby jste dokázali změnit svět.

A kdo by se divil, že moje poslední upíra je o upírech. Nečekejte ale žádné Stmívání, ani Upíří deníky. Můj knižní upíří hrdina se totiž jmenuje Darren Shan a jeho příhody jsou popisovány ve stejnojmenné knížce. Jak jsem na tuhle knížku přišla?? Abych byla upřímná, už si to nevybavuji přesně, ale pamatuji si, že to bylo jako v nějaké pohádce (nebo možná hororu). Byla jsem jednou v zimě v knihovně, hustě sněžilo a byla už tma, když mi knihovnice oznámila, že potřebuje na chvíli odejít, tak abych případnému návštěvníkovi řekla, že má na chvíli počkat (byla jsem jediný blázen, který za tmy šel do knihovny - ono v zimě už v 5 hodin je tma). Odešla a já jsem se procházela po knihovně a hledala nějakou zajímavou knížku, když jsem narazila na malinkou uličku se zastaralími, polorospadlími knihami. Prošla jsem tedy tou uličkou a prohlížela si všechny knihy, když jsem ji najednou uviděla. Byla zastrčená až úplně vzadu, za dalšími milionami knih a ano, skutečně tam byla i ta pověstná pavučina (ačkoli tahle byla jen těžko viditelná). Prostě jsem si tuhle knížku půjčila (tehdy jsem začala 2. dílem - Upírův pomocník) a celou jsem jí na posezení přečetla. Byla moc krásná. Do těchhle knížek jsem se doslova zamilovala. Dnes už bych jí nedala ani za nic. Bohužel nedávno natočený film se moc nepovedl, ale to mi nezkazí chuť začíst se do téhle knížky znovu a znovu. A co mě tahle knížka naučila? Možná to, že známý neznamená kvaliní a hlavně naopak.
 
 

Reklama