close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Deníček

Konečně zpět

6. března 2011 v 19:03 | Tery

S výčitkami se vám omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala (ačkoli nemám sebemenší tušení, proč se omlouvat na blogu s nulovou návštěvností). No nic. Pokud bych měla shrnout, co se stalo za dobu, co jsem tu nebyla, asi bych se upsala.
Dneska večer/zítra nebo pozítří vám sem dám animace z různých fimů/seriálů, které jsem udělala (jak jinak, než díky jedinéčné Lizzy).
Co říkáte na nový blog look? Já jsem s něčím spokojená, s něčím méně a s něčím vůbec (např ten editor na psaní se mi moc nezamlouvá). Ale tak co, všude kolem nás jsou nová vylepšení, tak nás mohlo napadnout, že blog.cz udělá nečo takového. No třeba přijdou časem lepší změny.
A co můj osobní život? Před týdnem jsem byla až neskutečně happy, ale jak to tak vypadá, během tohohle víkendu se mi úplně všechno sesypalo. Zjistila jsem, že štvát jednu kamarádku se nevyplácí, protože potom dělá sebedestruktivní věci, zjistila jsem, že druhá kamarádka dává přednost někomu, koho ani pořádně nezná přede mnou, třetí kamarádka se od základů změnila - začala se chovat jako nafoukaná, neustále se smějící pipka (jo, já se tak taky občas chovám, ale do ní bych to nikdy neřekla - no stačí říct, že za chvíli napíšu článek na téma týdne - no a pak je tu jeden človíček, kterej mě vždycky držel nad vodou, ale kterej evidentně nemá zájem o to, abych byla šťastná - ne, tohle jsem nechtěla. Teď to vyznělo, že je ten človíček tak trochu hajzl, ale já bych se na jeho místě zachovala stejně.
No co dodat, počkejte si na téma týdne...

1. předsevzetí do roku 2011 porušeno

28. ledna 2011 v 18:44 | Tery
Avatar
Můžu si gratulovat. Jedno z mých novoročních předsevzetí je nenávratně ztraceno. Ptáte se co jsem si předsevzala? Nebýt smutná kvůli klukovi. Až dneska mi tak nějak došlo, že tohle předsevzetí bylo ztracené už dlouho předtím, než jsem si ho dala.
Nebudu říkat jméno toho určitého kluka, ale chodí na stejnou školu. Jak to tak vypadá, narozdíl ode mě, si on mou existencí nejspíš není vědom (ano, děkuji. Jsem ráda neviditelná).
Miluju, když mě kamarádky nabádají, abych se s ním bavila. Miluju, když mě k němu postrkují, když se na mě usmějí vždycky když jde kolem a že mě dokážou vždycky vyslechnout. Prostě a jednodušem mám ty nejlepší kamarádky na celém světě. Co mi to ale pomůže - hih tenhle blog se stal mým altánkem vylívání si srdce (asi už vím, proč má tak malou návštěvnost).
Co dodat? Možná jenom to, že tenhle článek stejně nikdo nebude číst a že jsem spokojená, že jsem to někam mohla napsat. Co bych asi dělala nemýt tenhle blog :).

Na co titulek

14. prosince 2010 v 17:49 | Tery
Avatar
S pocitem, že když jsem zamilovaná (a to opravdu hodně), nedokáže mě rozházet ani Eko v den, kdy jsme ho původně mít neměli, jsem ráno odešla do školy: CHYBA. Po tom, co zkoušel spolužačky z látky, kterou jsem absolutně neuměla, mi konečně došlo, že bych se měla podívat i právě na tenhle předmět.
Eko máme oficiálně v podělí, středu a pátek, ale tenhle týden jsme měli supl i na dnešek :( a budeme ho mít i zítra (2x eko za den, tak to nedám).
Je toho na mě teď tak trochu moc, čili jsem nestihla nastavit adventní kalendář. Omlouvám se, ale ty filmy co jsem nestihla sem dám o víkendu ;).
Nedokážete si představit, jak i přes to, že nic nestíhám tu obchodku miluju: V pátek jenom 3 hodiny, dneska 4. LOL. Máme totiž ve škole den otevřených dveří. Původě mě kámoška z druháku přesvědšovala, abych tam s ní byla, ale já to bohužel nakonec musela odříct :(.

Proč? Protože jsem to řekla !!!

6. prosince 2010 v 23:16 | Tery
Avatar
Mojí náladu teď neskutečně dobře vystihuje tenhle avatar (Supernatural - díl Krvavá Mary) - kdo neviděl nepochopí :). Ano, i já bych zabíjela ty, kteří se někoho snaží zabít - teď tím někoho myslím MĚ.Lépe řečeno mojí osobnost.
Když jsem chodila na základku, byla jsem taková ta holka, která stála v rohu a kterou všichni viděli jenom když něco potřebovali. Mrzelo mě to, ale nedokázala jsem s tím něco udělat. Za y tři měsíce, co jsem na obchodce jsem se ale hrozně změnila. Nejdříve jsem si myslela, že si to nalhávám, ale potom mi to začalo říkat hrozně moc lidí, kteří mě předtím znali a já jsem si začala uvědomovat, že to vlastně je pravda a teď sedím ve škole uprostřed všech lidí a neustále se snažím komunikovat. Za mojí proměnu může i nová třída, která mě neskutečně podporuje v tomhle, protože když jsem se pokusila říct svůj názor na základce, byla jsem ta blbka, která by měla přestat mluvit.
A co tímhle článkem chtěl básník říci? Vy, co se mnou máte problém, se nejdřív zamyslete nad sebou - podle sebe soudím tebe. Já jsem taky jenom člověk a tím, že mi budete říkat, co mám a co nemám dělat, jen docílíte toho, že se zapřu a budu dělat přesný opak toho, co vy chcete - jsem přeci jenom ve znamení berana :).

Jinak pokud se jedná o tenhle blog: Dneska jsem dodělala adventní filmový kalendář do 10., ale u toho posledního filmu ještě nemám názor, protože jsem se na něj ještě nepodívala, i když ho mám už hrozně dlouho v PC. A co vás zhruba čeká? Jsou tam dva kreslené filmy, romantická komedie a rodiná komedie, ale které filmy to jsou vám nepovím, na to si musíte počkat sami.
Nejvíce se ale těšte na poslední 3 "okénka", protože tam budou moje 3 nejoblíbenější vánoční filmy - horor, hororová komedie a komedie :).

Šťastné a veselé .... třídní schůzky

30. listopadu 2010 v 22:37 | Tery
Avatar
Hey Gyus (zápis do úkolníčku: odnaučit se tenhle stupidní pozdrav!!!!)!! Jak jste se dneska měli? Já jsem dnes na večer proklínala třídní schůzky a abych řekla pravdu, trochu jsem záviděla těm, co už je mají za sebou.
Moc dobře vím, že vzhledem k mým drahým učitelkám na dějepis, češtinu a estetiku, mi tyhle předměty dělají problémy (ano ano, jedny z mála trojek a dějepisářka dokonce hrozí čtyřkou!!), jsem se rodičáku celkem děsila. Když ale přišla máma domů, přišla mi úplně v pohodě - až jsem se jí bála.
Nakonec jsem zjistila, že naše tídní si na nás (nečekaně) nestěžovala, zato že drahá paní učitelka na dějepis byla ve třídě společně s učitelkou na estetiku (která mě zároveň učí češtinu - já vím, je to zamotané). Máma se šla původně zeptat na češtinu, ale nakonec ta chudák učitelka nebyla puštěna ke slovu, díky její kolegini - chudák malá. No a to je asi všechno zlo, co mě potkalo. Jinak jsem zklamala svého oblíbeného učitele, který mě má na ICT  :(. Dneska totiž byla možnost po škole jít napsat opravu a já jsem to tak nějak ignorovala (no tak dobře, mírně řečeno jsem se na to vykašlala a neuměla jsme to). Celkem mě to mrzí, ale na druhou stranu je učitel rád, že patřím mezi ty aktivnější v hodině (ano ano, já jsem tomu taky nemohla věřit :)).
Jinak jsem se dozvěděla mnoho zajímavých věcí - například to, že si mě můj drahý učitel na ekonomiku vůbec nepamatuje (au, tak to bolí), že si nemáme sedat na topení (což nám bylo řečeno hodněkrát, ale zvyk je jako železná košile) a co mě nejvíc překvapilo? Asi to, že si mě moje paní učitelka na angličtinu hrozně moc chválí :). Fakt mě to příšerně překvapilo. Od ní bych to nečekala :).
No každopádně je půl jedenácté a já pořád neumím eko, takže se na to radši jdu podívat, nebo si mě učitel zase pamatovat začne ;).

A jsem zase o přůšvih starší

24. listopadu 2010 v 15:09 | Tery
Avatar
Hey Guys! Divíte se, že píšu nějak brzy? Ehm, já taky. Možná to bude tím, že se teď na PC nejspíš dlouho nedostanu. Jak jsem před nedávnem psala, zanedlouho budou u nás ve škole třídní schůzky, ale to není ten největší průšvih.
Včera jsem totiž udělala něco, že co na mě zítra bude můj oblíbený učitel dostt ječet. Ptala jsem se dneska druhaček, jestli už se to někdy stalo a oni mi řekli, že ne, ale že si myslí, že to tomuhle učiteli vadit nebude. No pořád mi zbívá doufat, že na to nepřijde. No uvidíme. Bohužel vám neřeknu co to je, protože kdyby si to přečetl kdokoli kdo mě zná, byl by to hrozněj průšvih.

Tak nám dneska poprvé sněžilo. Jak to vypadá u vás?? My jsme dneska celá třída nevnímala učitele, ale koukali jsme se z okna. Bylo to úžasný to pozorovat. Bohužel když jsme vyšli ven, už to tak parádní nebylo. Byla hrozná zima a my jsme museli na ulici čekat na autobus hrozně dlouho.

Proč? Protože štěně

22. listopadu 2010 v 23:30
Avatar
Hey Guys! Tak jak se vede?? Já se mám průměrně.
Včera jsem koukala na ČS má talent a jsem mooc nadšená, že Ríša postoupil.
Bohužel za 8 dní u nás na škole budou třídní schůzky. Poslední dobou se mi ta škola moc nedaří. Obzvlášť mám problémy s češtinou, angličtinou, hospodářským zeměpisem, dějepisem a ekonomikou. Dneska jsem dostala za 3 z matiky a jsem z toho celá nesvá, protože matika je to jediný, co mi opravdu šlo. Celkem mě to opravdu moc mrzí, ale co se dá dělat.
Jinak je možný, že jsem to ještě nepsala, ale před dvěma týdnama se nám narodila štěňátka. Jsou úžasná. Máme 3 pejsky a jednu fenku, kterou si necháváme. Před pár dněma se jim úplně optevřela očička a před malou chvílí jsme je pouštěli na první průzkum po bytě (respoektive po 1m na koberci - dál nedojdou). Je fakt hrozně roztomilý na ně koukat, jak se snaží běhat, ale jak jim to vůbec nejde. Jsem zvědavá, jak se s nimi mám rozloučit - asi nebudu moct :(.
A poslední novinka u mě je to, že jsem začala sledovat detektivky. Není to proto, že bych detektivky milovala, ale koukám na ty díly, kde se objevil Michael Trevino (můžete ho znát jako Tylera zUpířích deníků). Zvláštní je, že on všude hraje buťto vraha, nebo zavražděnýho a když je zavražděný, tak proto, že udělal něco špatnýho.

Opět zamilovaná aneb Opakující se milostný trojbod

19. října 2010 v 22:13 | Tery
Avatar
PROSÍM TENHLE ČLÁNEK IGNORUJTE.
A je to tu zase. Ach jo... Opět jsem se zamilovala.
Je to už dlouho, co se mi jeden nejmenovanej človíček začal hrozně líbit, ale teď je to jasný, nejím, spím minimálně a po bytě chodím jako mrtvola. Nenapíšu sem kdo to je, protože by si lidi, kteří mě znají (viď VaVu) mohli domyslet, kdo to je, každopádně jak už je napsáno v titulku, pokračuje milostný trojbod. Abych vám vysvětlila co to je. Trojbod, je můj způsob zamilovávání se. Jak asi každého napadlo, má to 3 body a to:
  • pokukování - bod, kdy si všimnu daného člověka a začnu se před ním hlídat. Nejdříve je to většinou jenom normální okukování lidí, ale potom se dostáváme k bodu 2:
  • přesvědčování - aneb bod, ve kterém si člověk připadá hrozně happy, protože si myslí, že ta druhá strana o vás ví a taky se o vás zajímá, což je velice nebezpečný bod, jelikož po něm většinou následuje nezvratná trojka alias
  • ostatní jsou lepší - kdy si uvědomíte, že danou osobu vůbec nezajímáte :(. Tenhle bod bývá nejbolestivější a trvá většinou nejdéle.
Jen pro infomaci, tohle je můj trojbod, takže předpokládám, že moc lidí, na které to sedí nenajdu, ale ti co takoví jsou, jsou většinou jako já hrozně nesmělí.

Po roce vánoce přicházejí

17. října 2010 v 13:55 | Tery
Avatar
Ano. Vím, co si myslíte - ta holka se asi zbláznila. Ne opravdu to tak není (no i když...).
Je to tady. Každý rok je to vždycky stejné. Celý rok si na Vánoce ani nevzpomenu a najednou je tady 15. října - tedy můj svátek a od té doby myslím na mnoho věci: jakou barvu bude mít náš stromeček letos, co dám svým blízkým pod něj a mnoho dalšího. Nevím, možná je to tím, že vím, že od mého svátku už se nic nebude dít. Žádné svátky, žádné narozeniny ani nic podobného. Že další budou až vánoce. Nebo je to možná tím, že z těch dárečků ke svátku mám hroznou radost a mám chuť rozdávat taky tu radost. No kdo ví čím to bude. Každopádně i letos mám zhruba rozmyšleno, co dát rodičům a několik dárků už mám i obědnáno.
A jak je to s vámi a Vánocemi?

Prezentace aneb, Proč nesnáším svoje vlastnosti

3. října 2010 v 13:24
Avatar
Hey Guys! Tak se vám tady opět ozývám. Poslední dobou píšu celkem často, což mě zaráží, protože jsem na tohle vylívání srdce nikdy moc nebyla. Ale teď k tomu co jsem chtěla napsat.
Včera jsem si jen tak seděla a přemýšlela jsem (zase - asi bych si to měla zakázat). A najednou jsem si uvědomila, že mám zítra mít na zemák prezentaci na téma Růst populace. No tak prezentaci jsem ještě nedělala. Nejvíc se bojí, že se mi nepovede najít ten soubor, že omylem otevřu jiný, že tam mám nějakou dost zásadní chybu, nebo že tam budu stát s pusou otevřenou dokořán a nebudu schopná říct ani slovo.
Pokud bych tuhle třídu znala víc jak měsíc, bylo by všechno OK, ale takhle... Už od přírody jsem hroznej trémista a každá malá změna nebo každá maličkost, kterou mám udělat sama je pro mě hrozně těžká a teď si mám stoupnout před plnou třídu (i když jsem v minulosti měla třídu kde nás bylo jen 13) a mluvit. No uvidíme jak to dopadne. Zítra vám to napíšu. Mějte se hezky.
Papa Tery

Kašlu na to

1. října 2010 v 4:27 | Tery
Avatar
Hey Guys! Tak vám sem teď píšu za zvuků hlasu Pixie Lott a jejího jedinečného a zcela nakažlivého songu Turn Ti Up. Tuhle písničku poslouchám už poněkolikáté a při tom hodně přemýšlím.
Na základce jsem si hodně stěžovala na desítky (možná stovky) hodin, kdy nemám co dělat, ale teď? Teď jsem ráda, když mám pro sebe 10 minut denně. Přijdu domů a první co udělám je to, že se jdu natáhnout a spím do cca. 7 hodin (dneska se mi to vymstilo a probudila jsem se až teď). Když se probudím, jdu se vykoupat, přečíst kus knížky a potom se... správně.... učit :(. Většinou si stihnu připomenout moje oblíbené (chacha) EKO, estetiku a sem tam mrknu i na zaklady příroních věd. Samozdřejmě se připravuji na to, že se ještě budu muset mrknout na slovíčka (popř. nepravidelná slovesa) v anglině, na který se po tom dlouhém dnu většinou vykašlu. No co vám mám říkat. Myslím, že v tom nejsem sama.
Na to, že se neučím tolik jako moji spolužáci mám celkem dobrý znáky. Z češtiny mám za 4 (alias moje první známka na střední), z chemie mám po dnešním zkoušení (kdy jsem se na to ani nepodívala) za 3 a z matiky mám 2x za 1. Dneska před hodinou chemie nám to na internet učitelka dávala a říkala nám, že celkový průměr je 4,4... Já jsem si zrovna zapoměla heslo na internet doma, takže jsem si nemohla zjistit známky a to i přes to, že jsme měli druhou vyučovací hodinu ICTčka. Když jsem pak přišla domů a zjistila, že mám jedničku, myslela jsem si, že se snad zabiju. Ani nevíte jak jsem byla ráda.

Co je jinak nového? Rozbila jsem si mobil, Prostě mi upadl a najednou nefunguje obrazovka. Kdo mě zná osobně ví, že pokud mě chcete poznat a nebo si chcete jen promluvit, musíte se dostat za mobilní bariéru. Je to těžký, ale myslím, že výsledek se vyplatí ;).

Copak se nového??? Ani nevím

18. září 2010 v 23:48 | Tery
Avatar
Když to tak vezmu, poslední dobou se vůbec nic neděje. Je mi nanic. Byla jsem zvyklá, že přijdu domů, tašku hodím do kouta a učení z ní vytáhnu až ráno, když si připravuju věci jen pár minut před tím, než odcházím do školy. To se změnilo. Přijdu domů a první do udělám většinou je, že se jdu učit. Pro človíčka, který na to není zvyklí je to celkem šílený. Nejhorší je ekonomika, bože nevíte co já dělám na Ekonomce ;).
Jinak se nic nového (jak už jsem psala) neděje. Akorát jsem hrozně zamilovaná (zase), ale tentokrát to vypadá, že by to nemusel být zas až tak velký blbec, no uvidíme.
Jinak jak jste si mohli všimnout jsem vyměnila design. Tamten se mi hrozně líbil, ale teď jsem se rozhodla nahodit podzimní kabát a vybrala jsem tenhle lay. Jsem opravdu hodně spokojená, tak uvidíme, jak dlouho mi vydrží. Při dělání menu jsem musela vymyslet co s blogem a napadlo mě hned několik věcí. Nejen, že sem budu psát pravidelněji a nebudu se omezovat jenom na deníček, já jsem se rozhodla, že bych přidala ještě nějaký rubriky a udělala blog doslova o NIČEM. Ještě uvidíme co z toho bude. Každopádně teď jsem sotva v půlce předělávání Filmů. Měním Infa o filmech, měním obrázky, protože většina už nefunguje a hlavně měním svoje názory, protože ty se dost rapidně změnily.
Jinak jsem se rozhodla psát krátké povídky, ačkoli jsou pro mě ty delší zajímavější. Už mám jedu vymyšlenou a dokonce jsem jí už začala psát. Je to tématiku mých oblíbených Supernatural, jelikož už ani ne za týden bude mít premieru úctyhodná 6. série. Z tohohle důvodu bych to měla dodělat co nejdřív, protože potom už se mi celá dějová linie změní a já to nechci ani za nic předělávat.
No každopádně mě napadlo napsat něco jako takový román na pokračování. Uvidím, jestli mě to bude bavit, ale mělo by to být o holce, která se z ničeho nic zamiluje do svého kamaráda. Samozdřejmě to bude mít jeden velký háček, ale na to si počkejte.
Oddělovač
Každopádně teď pořád musím poslouchat písničku Wake Up Call (najdete to v rubrice videa) od Hayden Panettiere. Nejhorší je, že je ta písnička úplně otřesná a ten videoklip je celkem zvláštní, ael já si jí musím pořád zpívat. Vstávám, snídám (teda když snídám), čistím si zuby, oblékám se, připravuju si do školy, jedu do školy, jsem ve škole, jedu domu, obědvám, učím se, jdu spát, pořád si jí zpívám. Je to jako epidemie. Bože mě už to leze na nervy.
Oddělovač
Málem jsem na to zapoměla. Koukala jsem na interentu na jednu hrozně sympatickou holčinu, která mluvina o Justinu Bieberovi. Říkala tam, že jako nechápe jak ho můžou všichni tak milovat (jo holka, to jsme dvě) a samozdřejmě se pod tím videem oběvilo spoustu komentářů. Celkem mě jeden dostal a tak jsem vám ho sem prostě musela dát.
Komentář
Co na to říkáte? Já jsem se mlátila smíchy. Jinak ta holčina je taky hrozně dobrá. Prý, Teďka už pozná Justina každý, dokonce i ten, co si myslel, že song Baby zpívá Miley Cyrus - ona mě prostě zabíjí. Každopádně doporučuji. Má to 4 díly. První je tady:
Pokud nemáte ráda Justina stejně jako já, určitě si najděte 3. díl, protože to je největší pecka.

Mám úúžasnou třídu

11. září 2010 v 19:48 | Tery
Avatar
Než na to zapomenu, nový lay je nachystaný na konec září.

Ale teď už k tomu, co se stalo tenhle týden. Ano, byla jsem na Adapťáku (fotky dodám později). Ačkoli se mi tam moc nechtělo, teď bych se tam hned vrátila. Všichni lidičky jsou úžasný, geniální a hrozně přátelský. A hlavně jsem se konečně naučila pořádně mluvit - v naší bývalí třídě jsem si svoje názory musela nechat pro sebe, ale teď ať mám na srdci cokoli, nebojím se to říct.
Měla bych začít popořadě. Když jsem přijela dostala jsem pokoj pro 3 (což bylo nejmenší možné číslo - potom tam byl pokoj po deseti, pěti, čtyřech a osmi). Samozdřejmě jsme naštěhovali zadky do tohohle pokoje se Sylvou. Nejdřív jsem si myslela, že tam budeme sami, ale potom nám dodatečně dodali Elišku - moc prímovní hočinu, s kterou jsem se hned skamarádila.
Bohužel úplně kamarádská nálada v pokoji nebyla, protože dostala Sylva svojí obvyklou náladu a začala na všechny ječet. Moc lidí jí v oblibě nemělo. Koždopádně druhý den nás opustil jeden človíček. Teď si momentálně nevybavuju jméno (a i kdybych si vybavila, stejně bych ho sem nenapsala), který odjel protože měl zlomenou ruku a začala ho bolet a natýkat mu. Žili jsme si všichni v pohodě, dokud jsme neumřeli. Teda, dokud se nestala TA věc.
Nebudu vám psát, co se stalo, každopádně to byl průser a zapříčinil, že 4 lidi museli odjet domů. K nim se přidala ještě kamarádka, která se bála na chatě zůstat a tak jí vyzvedli rodiče. Celkem síla.
No všechno to končilo tím, že jsme jeli domů autobusem, od kterého mě měla dovést domů moje máma. Ta mi vzala kufr a neustále mlela o tom, že to do práce nestihne a podobný kraviny, tak jsem se sebrala a prostě jela autobusem. Naštěstí jsem ještě stihla Honzu s Honzou a tak jsem nemusela jet sama (jsou to fakt prýmový kluci).
A co jinak? Už asi nic, celkem jsem si to užila, akorát mám náplast silně omotanou kolem malíčku. Ptáte se proč?? S "někým" jsem se poslední noc pošťuchovala a až ráno jsem si všimla, že mám ulomený kus nehtu (až do masa). Celkem to bolí, ale kdybych se tam mohla vrátit, tak bych si to klidně nechala udělat na všechny prsty. :)

Moderátorka pro Leoše Mareše - Monika Lebedová

27. srpna 2010 v 0:32 | Tery

Tohle se zas až tak netýká mě, ale mého oblíbeného rádia. Někdo (kdo mě zná) může vědět, že miluju Fajn rádio. Obzvláště Tomáše a Tomáše a potom Moničku.
Poslední dobou jsem tvrdila, že pokud budu koukat na cokoli o Talentu, bude to Prima s úžasným Prachařem, ale nedalo mi to, a musela jsem se podívat na oficiální stránky Talent Manie. Jenom jsem tak projížděla videa (ani jsem na ně nekoukala) a najednou vidím, že na moderátorskou roli tam má video moje oblíbená Monika. Postila jsem si to a je to opravdu ona. No uvidíme, třeba budu přeci jen koukat na Novu (samozdřejmě pokud Monča uspěje).

Edit: Nějak mi nedošlo, že už nemá šanci. Ale byla by dobrá moderátorka - takže pokud Talent, tak Prima a Prachař - což opět doma neprojde :(

Krása a úžasn na lanovce, špína a modřiny pod ní

23. srpna 2010 v 0:35
Avatar
Hey guys! Tak dnešní den byl katastrofa.
Vše začalo prudkým probuzením po sedmi hodinách spánku, což mi připomělo, že jsem taky jenom člověk. Nejkrásnější věc, je vstávat vedle někoho, koho milujete (což se mi dneska vyhlo :(), nejhorší když vstanete a váš rodič vám řekne: "Za hodinu jedeme na výlet". Nebylo by to tak hrozný, za normálních okolností, ale s mýma rodičema?? Museli jsme jet na nejdelší lanovou dráhu v ČR. Nůďo, ale krásný výhled. Pojďme být k sobě upřímní, dokonce jsem chtěla jet na lanovce i zpátky, ale moje přání nebylo vyslyšeno. Museli jsme 7,5 km zpátky.  A pěšky. Teda mělo to být 7,5 km, ale jelikož se mým milovaným rodičům nezamlouval fakt, že jdeme po silnici, vzali jsme to polní cestičkou. Ach ano, šli jsme z kopce, pak dokopce, zase z kopce a takhle pořád dokola. Nakonec jsme ušli asi o 5 km víc.
Mohli jsme ujít tak 4 km a najednou cesta končila. Samo, že se nikdo nechtěl vracet a tak jsme to prostě vzali těma skálama dolů. Několikrát jsem myslela, že se zabiju a pak nám máma frnkla, aniž by jsme to zjistili, takže jsem běhala po lese a se slzama na krajíčku se viděla, jak jí někde oživuju. No hrůůza. Nejhorší na tom ale je, že jsme se s tátou vsadily. Vsadily jsme se, že zítra ráno neudělám 10 džepů. Pokud je neudělám, budu muset večer dělat padesátku, a pokud je udělám (jako že já je udělám i kdyby to mělo být to poslední co v životě udělám), tak tu padesátku bude dělat můj drahý tatík.

Zpět ze Splavů. Spokojená? Ne, zklamaná

3. srpna 2010 v 23:08
Avatar
Ano ano moji zlatíčka. Skutečně jsem se v neděli vrátila z mé "dovolené" ve Starých Splavech. Původně jsem tam měla být s jednou úžasnou rodinou, která ale na poslední chvíli přehodila termín, protože Terka (jejich nejmladší člen rodiny) měla zápas v tenise. Opravdu mě to mrzí, protože by tam byla celkem sranda, ale co, Kuba se na nás (a nebo spíš na loď) přijel podívat 2x a podruhé s sebou vzal i svého taťku Pavla. Když Kubíno vyjížděl na Mácháč, seděla jsem na molu a jeho táta mu přišel pomoct s vysláním Evropy na její další cestu a když už tam byl, tak si ke mě sedl a pořádně jsme si popovídali. Bylo to fakt úžasný. Mluvily jsme něco přez hodinu a povídali jsme si hlavně o škole, ale taky přišla řeč na jejich překrásnýho yorkšírskýho teriéra Denyho, kterej je až nepřirozeně malej, tmavej a neštěká a to i přez to, že mu jsou tři roky. Tuhle část prázdnin jsem si užila, ale pak...

Jak už jsem psala, původně s náma na chatě měla být tahle pohodová rodinka, ale místo toho jsme strávily týden s rodinou, která zabrala 4 pokoje najednou a když jeli na výlet tak bylo hroozný ticho. Fakt klídek. Ale abych jim nekřivdila, s některýma jejich dětma jsem si opravdu rozuměla - a to i s těma, s kterýma jsem moc nemluvila). Jinak už jsme tam byli jen my (s našimy dvěma pokoji) a ještě jedna rodina, kterou Káťa s Pepčou (příbuzní s kterýma jsem tam byla) znali. A s kýmže jsem tam vlastně byla? No přeci s mojí mamkou, se ségrou mojí babičky, její dcerou a synem a konečně s jejími dvěma vnoučaty - Káťou a Pepčou.

A proč vám přijde, že jsem si v Titulku stěžovala? No jasně, že za to může moje rodina. Zjistila jsem totiž, že ani rodina z máminý strany není tak idilická jak jsem si vždycky myslela - což se přede mnou máma snažila celý ty roky zkrýt. Ptáte se proč to bylo takový? Všechno co jsme s mamkou udělali bylo totiž špatně. Přivezli jsme bramboračku, bábovku a rajskou omáčku, všechno se to vylilo, protože jsme to nezdělali první den a "přeci nebudeme jíst jednu věc dva dny". No a pak je tu i fakt, že jsem musela pomáhat, zatímco si ostatní mládež dřepěla na prdeli (s prominutím) a čučela na telku. Ano jsem si vědoma, že ostatní na to měli rodiče, ale proč jsemv naší rodině musela makat já? No ale abych to nepřeháněla. Zase tak moc jsem nemakala. Akorát jsem jednou smažila květák, několikrát utírala a uklízela nádobý, několikrát za den jsem byla vyslána do sklepa - který byl fakt daleko - abych přinesla větrníky, pití a mnoho dalších. No ale dovolená to byla celkem slušná.

Ale k tomu zklamání - nebylo to jen kvůli mé rodině. Hlavně jsem byla pořádně rozčarovaná, když jsem přijela domů. Nemohla jsem se totiž neustále koukat na tu krásnou tvář toho kráásnýho kluka, kterýmu už jsem za ten týden musela líst pěkně na nervy jak jsem si ho pořád prohlížela. No nic, zamilovaná jsem byla, ale ne moc, protože všichni moc dobře ví, že moje srdce už čmajznul někdo jiný. Aaano, správně. Je to TA filmová hvězda. Ale já nenapíšu která, protože ten kdo mě zná osobně ví která, a ten kdo sem chodí pravidelně to tuší. (Ou už se ze mě stává Shakespear)

A pak že jsou holky hádaví tvorové

14. července 2010 v 16:07
Avatar
Ano, opět sem píšu abych si postěžovala.
Hodně mě štve, že nemůžu poslouchat moc písniček. Ptáte se proč? Aby se mi písnička líbila, tak jí musím mít ohranou, ale koho má bavit poslouchat písničku kterou nezná? Jasně, baví to všechny až na mě. Každopádně jsem se rozhodla, že si poslechnu něco, co jsem poslouchala jako malá a pokud by jste si klikli do rubriky Diplomy od vás, zjistili by jste, že ještě před nedávnem jsem byla OHROMNÝ fanoušek německé chlapecké zkupiny Nevada Tan (v překladu nevadská dívka). Tak jsem se rozhodla, že si stáhnu jejich album a poslouchám ho už celý týden. No jo, teď jsem si začala uvědomovat že bych vlastně byla ráda, kdybych si od téhle partičky kluků mohla poslechnout něco novýho. Nebyl by to problém, kdyby se před nějakým tím rokem nepohádali a nerozpadli se. Samozdřejmě jsem nad tím hodně přemýšlela a došla jsem k názoru, že i když jsme se s holkama ve třídě trochu hádali, stejně to byli kluci, kdo byl VŽDYCKY  na nože.
Teď se celkem usmívám, protože mi, jakožto holce, bylo (no, vlastě pořád je) vyčítáno, že se s ostatníma holkama pořád hádáme, což si myslí úplně všichni, ale asi by se každý měl zamyslet nad tím, že kluci mezi sebou vedou tichou válku, která není tak zřetelná, zato celkem dost ubližuje.

No prostě tohle je slabina kluků, ale zase je předhazována holkám.

Jak se stane z českého seriálu britský? Stačí přidat pár herců

7. července 2010 v 0:43
Avatar
Ano, je to tak. Opět jsem si sem přišla postěžovat. Dnes by jste ovšem jako správní vlastenci mohli souhlasit se mnou - jakožto s holkou která má pravdu jen zřídkakdy.
Když jsem courala po netu, čistě náhodou mě napadl jeden seriál, na který jsem hrozně ráda koukala když jsem byla malá. Jasně že jsem si ho hned našla a musím se přiznat, že jsem během dnešního večera shlédla všech 13 epizod. Dlouho jsem uvažovala nad tím, kde se to asi točilo a jak to tak bývá, neměla jsem co dělat a tak jsem to zjistila. Všimla jsem si, že tam hrálo celkem dost českých herců (ale ne hlavní postavy). No jasně že se to natáčelo v  naší krásné ČR. Nehledě na to, že všichni ze štábu byli češi a to už vůůbec nemluvím o tom, že všichni komparzisti byli jak jinak než... Češi. Tak jsem si říkala paráda, alespoň jsme opět pomohli utvořit krásný Britsko-český film - HAHA. VŠUDE je totiž psáno, že je to čistě britský komediální seriál. Celkem mě to vzalo, protože jsem nenašla nikoho kromě hlavních 5 postav, kdo by byl Brit. Nejhorší na tom je, že je to takhle se vším - vždycky když pomůžeme natočit nějaký film, největší zásluhy na tom schrábne druhá strana. Teď nemluvím o Van Helsingovi ani Kletbě bratří Grimmů, ptž to se jen natáčelo v česku a byla tam hrstka českých herců a navíc je všude napsáno americko-český film, ale pokud se na vzniku tohohle seriálu podílí většina lidí z česka, bylo by dobrý psát alespoň britsko-český.
Každopádně jsem zapoměla říct název toho seriálu. Je to Help! I'm a Teenage Outlaw (Zbojníci). Je to komedie o chlapci podobajícímu se Robinu Hoodovi, který má samozdřejmě svojí skrytou identitu - stejně jako jeho kamarád a dívka, která je ve skutečnosti šlechtična což ani jeden z chlapců netuší. - museli by jste to vidět, protože je to hrozně zamotaný. Každopádně je to seriál pro mladší generaci, ale co jsem četla na CSFD rádi na to koukají i dospělí.

Jak se z roztomilýho dítka stane Disney "hvězdička" aneb sitcomy o velkých rodinách jsou nej.

13. června 2010 v 22:57
1
Selena Gomez, Demi Lovato, Jonas Brothers a podobný individua můžou být rádi, že se jich Disney ujal, protože nebýt tohohle programu, mohli by to v kariéře "profesionální hvězdy" rovnou zabalit. Buťme k sobě upřímní, je vynikající poslouchat jejich uječený hlas a pozorovat jejich příšerný herecký schonosti - nemluvě o tom, že bez playbacku nezazpívají ani Ň. Bohužel, jak jsem nedávno zjistila, Disney začala kazit i opravdu talentovaný mladý herce. Příkladem je Jason Dolley. Poslednou dobou si pořád přehrávám těch 19 epizod chlapi sobě (nehledě o tom, že si nenechám ujít jediný díl v televizi). Nejvíc se mi na tomhle seriálu líbí to intro. Přijde mi to docela originální, protože všechny ostatní seriály mají hrozně upravenej, do posledních detailů zpracovanej úvod a u CS můžeme vidět jenom 7 chlapů (a psa) v nahrávacím studiu. Dlouhou dobu jsem koukala na podobu TJe s někým, na koho jsem si nemohla vzpomenout. Dávala jsem milionkrát jeho jméno do CSFD, ale pořád jsem nemohla najít odkud ho znám. Až dneska jsem obíhala jedno affsko z AM a všimla jsem si klikačky s Jasonem. No samozdřejmě jsem si to našla a ano. Tenhle mladý nadějný prcek z Chlapi sobě se stal Disney hvězdou v seriálu Hodně štěstí Charlie.
To jak vypadá mě úúplně dostalo (jak se změnil), ale docela mě mrzí, že si vybral tuhle cestu ke slávě. Jasně, nikdy by nebyl megaaa populární, kdyby šel svojí vlastní cestou, ale teď ho přestávám mít ráda. No nevim nevim, Disney by si měl hledět svýho a znemožňovat netalenty (za jediný co jsem mu vděčná je to, že na vrchol dostal Ashley, ale i ta teď vyměnila Disney Chanel za CW).
No tak já doufám, že se probere - do tý doby ho budu pořád mít za toho roztomilýho malýho TJ.

P.S.: Někteří lidi jsou úžasní i v takových kravinách jako je Hodně štěstí Charlie.

Už se to blíží :(

10. června 2010 v 20:42
Avatar
Poslední doboru jsem sem nic nepřidávala. Bylo to z jednoho jediného důvodu - nevěděla jsem co.
Dneska se ale stalo hodně věcí (většina se mi nechce zveřejňovat, ptž je to docela soukromí). Každopádně jsme dneska o češtině probírali proslov a učitelka řekla, že někdo přečte předlohu - Rozloučení se základní školou. Já jsem si říkala, že to bude ostrý, ptž budu mět co dělat, abych nebrečela, ale nakonec jsem nebrečela. Možná to bude tím, že jsem to četla a tak jsem se snažila, aby na mě nebylo nic pozant.
Jo a taky byl dneska u nás před školou BIOTEAM - čili další lidi, kteří nám říkali jak máme třídit odpad. Já myslela že tam umřu. Bylo to taaak hlouhý a oni s sebou měli kamion a v něm jakoby domácnost a bylo to hrozně zdlouhavý. Jediný štěstí, že ti dva, co nám to tam říkali, poznali, že jako s deváťákama s náma můžou mluvit jinak než s prvňáčkama a tak padnul sem tam i nějaký vtípek tipu - trochu jiné hračky v domácnostech. Když to tak vezmu, byla to docela sranda. A navíc jsme psali písemku z chemie až poslední hodinu (jo a docela dost jsem jí zvorala. Úplně jsem zapoměla na základní věci).
 
 

Reklama