Deníček
11. února 2012 v 23:37 | Tery

Poslední dny pro mě byly dost zajimavý. Ve škole se teď učitelé asi zbláznily, doma jakbysmet, nehledě na to, že Valentýn alias svátek všech zamilovaných je za dveřmi a já ho budu muset (opět) trávit sama :/. I špatná nálada (a možná právě ta) mi ale ukázala, jak úžasné mám kamarády. Jedna z mých nejlepších kamarádek mi totiž napsala naprosto úžasnou básničku, ve které mi stručně napsala, že i když mám hodně problémů, pořád mám kamarády, kteří za mnou stojí. Básničku sem nebudu dávat, nejen z důvodu, že je v ní dost osobních věcí, ale hlavně z důvodu, že bych mohla být autorem umlácena k smrti.
Jak já miluju svoje kamarády ♥
15. ledna 2012 v 23:41 | Tery
(Photo by my friend Káťa)Ok, je sice pravda, že jsem vždycky říkala, jak Prahu nemám ráda, ale ve své podstatě je vlastně moc hezká.
Minulý týden (ehm, tak dobře, ještě tenhle víkend) jsem byla se školou v Praze. Jak jistě víte, je tam výstava Romanovců a naše škola uspořádala menší výlet pro všechny ruštináře (to je asi jen 50 lidí). Celkem jsme si to užili (no ještě aby ne, když to bylo místo výuky :D). Nejdříve jsme jeli metrem a tramvají z hlavního nádraží na Hrad, kde jsme šli na již zmiňovanou výstavu. Potom jsme to vzali cestou do chrámu sv. Víta a nakonec přes Malostranskou k dalším památkám.
Nejvíc jsme ale byly nadšení z hodiny rozchodu v Paladiu (děkuju moc holky, moc jsem si tu hodinu s vámi užila :*). Když nad tím tak přemýšlím, Praha se mi docela líbí. Je to takové staré město. Nebýt tam tolik lidí, bylo by to asi kouzelné, ale po té cestě v metru jsem dost vystřízlivěla z nápadu jít na vysokou do Prahy (ale kdo ví, třeba mi nic jiného nezbyde).
No teď jsem každopádně nemocná, ale zítra do školy půjdu. Ironií je, že právě kvůli ruštině - musím si jít opravit známku, tak mi držte palce :D
8. ledna 2012 v 23:44 | Tery

Whow, je to tak úžasné po takové době se vrátit na blog. Teda jako myslím na blog, kde si můžu psát co chci a vím, že po tom nikomu nic nebude (protože sem nikdo nechodí) jupíí.
BTW nepřijde vám Chace Crawford (<--) naprosto k sežrání :P. Asi to nebyl dobrý nápad si ho dávat jako avatar - dost mě to rozptyluje :D
Ale teď už bych se měla vrátit k tomu, o čem jsem původně chtěla mluvit - minulý rok pro mě byl katastrofa. Možná kromě školy, která taky nebyla nejlepší, ale dalo se to přežít. No každopádně jsem to nějak přežila a hrozně moc doufám, že tenhle rok bude určitě lepší. Samozřejmě jako asi každý, jsem si i já dala novoroční předsevzetí, která vím, že nemůžu splnit, ale proč se o to nepokusit a tady jsou:
V první řadě jsem si řekla (tak dobře, možná ne v první řadě, ale pro tenhle blog je to hodně důležité), že bych tu měla být aktivní. Poslední dobou, když jsem nad tímhle blogem přemýšlela, došlo mi, že prostě nevím, co přidávat, ale to se změnilo a já to teď vím moc dobře, takže první předsevzetí je:
Být aktivnější na tomhle blogu.
Další věc, která mě dost štve, je můj zadeček. Mluvím ve zdrobnělině, protože opravdu není nijak zvlášť velký a já celkově jsem dost hubená, ale občas si říkám, že mi cvičení neublíží takže,
Víc cvičit.
A poslední předsevzetí je dost nereálné, ale přesto pro něj mám dobrý důvod - nedělám to pro sebe, ale pro mamku. Dobře tak trochu pro mě to taky bude, ale mamka si vždycky přála, abych byla hodně dobrá ve škole. Já musím říct (a nemyslete si prosím, že jsem nafoukaná), že jsem chytrá, ale host si kazím známky tím, že jsem dost velký flákač, takže poslední předsevzetí je:
Mít na konci roku vyznamenání.
Dost nereálná předsevzetí co? No ale člověk se za něčím hnát musí. V mém případě to bude tohle.
5. října 2011 v 12:05 | Tery

Ehm, divnější název článku být nemohl.
Poslední dobou přemýšlím hodně o svých možnostech. Jasně, zní to přesně jako klišé, ale já prostě musím myslet na to, co bude po střední. Původní plán byl dodělat střední a potom se rozhodnout, co dál, jenomže mi tak nějak dochází, že mnohem lépe by se mi žilo s vědomím, že přesně vím, co od tohohle světa očekávám... jo další klišé a k tomu ještě Déja vu.
No každopádně asi bych se měla vymáčknout, kam jsem se s tím myšlením dostala - rozhodla jsem se, že až dodělám střední (jestli dodělám střední) pokusím se udělat nějakou vysokou školu (protože škola základ života - no však to znáte, ne?) a potom hurá do Ameriky jako au paire. Nad tímhle nápadem jsem přemýšlela už hodně dlouho, ale dneska jsem si procházela nějaké blogy holek, které chtěly být au paire a splnilo se jim to a rozhodla jsem se, že by se mi takový zážitek celkem líbil. No uvidíme. Přeci jen, ještě za sebou nemám ani půlku střední, takže teď se zaměřím na tohle a pak... no uvidíme.
4. září 2011 v 14:39 | Tery

Můj život skončil. A to jakože úplně. A ano, opět za to může ta budová, která začíná na písmeno Š.
Minulý školní rok jsem se prokousala přes prvák a ve čtvrtek jsem zakotvila ve druháku na Evropské obchodní akademii. Tušila jsem, že druhák bude těžší, protože naše spací předměty (hospodářský zeměpis, dějepis a základy přírodních věd) byly vyměněny za trochu méně spací hodiny - spíše až nespací (účetnictví, ekonomická statistika, enviromentální výchova a kreativita podnikání). K tomu všemu jsem v prváku měla jenom jednoho učitele, na kterého jsem si mohla stěžovat, ale tenhle rok mi zůstal právě jenom tenhle učitel...
No jak to tak vypadá, bude to hodně zajímavý rok :((
25. srpna 2011 v 23:03 | Tery

Dneska jenom tak zběžně - špatná nálada pořád pokračuje a člověku, který za to může, je to evidentně úplně jedno... no dobře, tak mu to není jedno, ale nedává to na sobě vůbec znát.
Jinak jenom tak ze zvědavosti, nikdo z vás asi neví, kde by se v ČR dalo sehnat triko s All American Rejects, co? Mě se to moc nechce kupovat z Ameriky, protože tomu moc nevěřím :/. No nic, tak já něco vymyslílm.
Tery
Málem jsem zapoměla - na avataru jak jinak než All-American Rejects a je z americké stránky... ehm, teď přesně nevím jaké :)
13. srpna 2011 v 20:04 | Tery

Už se stalo zvykem, že sem nepíšu moc často. Teď jsem k tomu ale měla pořádný důvod - byla jsem na dovolené.
Jela jsem tam nejen relaxovat, ale hlavně si vyléčit svoje zlomené srdce a co se nestalo? Přijela jsem a mám ho zlomené ještě víc :(. Nebudu se rozepisovat a tak zatěžovat vaše určitě už tak těžké životy, ale potřebovala jsem tohle napsat, aby všichni (náhodní) návštěvníci věděli, že jsem se na blog prostě nevykašlala, ale že mám teď hodně těžké období. A když říkám hodně, tak myslím opravdu hodně - takhle špatně jsem se ještě nikdy necítila :(
Tery
21. července 2011 v 23:41 | Tery

Avatar jsem dělala já a je na něm Amber Tamblyn ve filmu Sesterstvo putovních kalhot (a nemáte sebemenší tušení, jak moc je pravdivý).
No tak mám za sebou 4 dny brigády. Co je horší? Mám jich ještě pořádných pár před sebou. Proč to píšu, abyste věděli, proč tu nejsem, ale tak money se musí nějak vydělat :D.
Jinak jste si mohli všimnout, že jsem konečně dočetla True Blood a začala číst 2. díl, tentokrát ze série Nástroje smrti.
15. července 2011 v 2:18 | Tery
Léto je v plném proudu. Většina lidí, co znám, odjela do zahraničí k moři - já zůstala doma a ani mi to nevadí. Až doteď jsem se skoro jenom válela doma, ale teď mi začíná... práce. Od pondělka mám 2 týdny brigádu. Ve stejnémobchodě jsem byla už i minulý rok a věřte, že je to opravdu nuda, protože tam nikdo nechodil, takže to budou opět nejdelší dny mýho života... ale když to zvládnu (a jako že já to zvládnu) tak mě čeká týden na mácháči, potom 4 dny v Oseku v chatkách a nakonec týden stanování s kámošema - takže 5 dní dlouhá pařba (už teď mě bolí hlava :D).
Už aby bylo 30. Pak už si budu jenom užívat :).
12. července 2011 v 0:42 | Tery
Bůhví, co za to může, možná to bude nuda, nebo je možné, že opravdu přemýšlím nad svojí budoucností. Jak někteří možná víte, můj plán byl dodělat střední, jet na rok do Ameriky jako au pair a potom se dodělat vysokou školu ekonomickou. Dneska jsem nad tím dost přemýšlela a uvědomila jsem si, že chci změnit plány. To, že chci dodělat střední zůstává (no ještě aby ne), jenomže potom bych chtěla rovnou na vysokou školu (buďto na Vysokou školu manažerské informatiky a ekonomiky do Prahy, nebo na Vysokoku školu finanční a správní do Mostu) a až potom na rok au pair. Ještě o tom hodně uvažuji (a upřímně, celkem by se mi to takhle líbilo, jenom kdyby to tak mohlo vyjít) a kdoví, třeba to takhle skončí a nakonec se mi jako au pair v Americe tak zalíbí, že tam zůstanu. Člověk nikdy neví :).
8. července 2011 v 22:09 | Tery
Jen pro klid mojí duše - na avataru Kristen Bell (ano, ještě mě nepřešlo cpát avatary se star ke všem článkům :D).
Ach jo, teď tady tak pět minut sedím a přemýšlím, jestli to trochu moc nedramatuzuji. Jak někteří lidé mohou poznat, tohle je jeden z článků, u kterého si připadám jako kouzelník, protože vám spíš zamotám hlavu, než abych vám něco prozradila. Ale vypsat se někde musím a nejlepší to je na blogu, kam stejně nikdo nezavítá jak je rok dlouhý (a upřímně? je mi to fuk)
Přejděme ale k tomu hlavnímu - dneska se stalo něco (o čem nehodlám psát, nejen proto, že to je až moc osobní, ale možná v tom bude kapka lenosti - hups, teď jsem se prozradila), co mě absolutně a do základů změnilo. Vlastně jsem na to ani neměla přijít. Měla jsem být na volejbale (ano, na tom volejbale, o kterém jsem tady už několikrát pindala), což se nakonec nekonalo, díky mé schopnosti chytnout křeče do břicha v co možná nejnevhodnější a nejnečekanější chvíli (samozřejmně až na maturitu - na tuhle křeč už nějakou dobu čekám a pokud se tam dohrabu, tak ji s pokorou a klidem přijmu - sakra, zase jsem odbočila, asi bych se to měla odnaučit, co?), takže jsem nakonec odpochodovala domů ještě dloooouhou dobu před začátkem, což mě štve, ale to, že nebudu doma (respektive že nebudu na počítači) nečekal jeden človíček a..... ano, teď je ta správní chvíle na to, abych přestala psát. Vím, že je to celkem nefér a tenhle článek tím ztrácí jakýkoli důvod, ale tak proč sem nenapsat.
Zase jsem odbočila, takže bych se měla vrátit o pár vět zpátky - to co se stalo (a ano, to co tu nebudu psát - já vím že jsem s tím otravná, ale mě to prostě bavííí) mě totálně od základů změnilo. Podívala jsem se na sebe pozorně do zrcadla a uvědomila si, že už nechci být ten samý člověk, o kterém se mluví jako o té "nespolečenské, divné a blbé holce" a chci začít žít. Věřte nevěřte, že dneškem se od základu změním - to jako opravdu - a pořádně si vychutnám tu osobu, která za to může. Ostatně je to ona co mě "stvořila".
P.S.: Neměla jsem co dělat, tak jsem si zapla seriál Gossip Girl (ne opravdu ode mě neuslyšíte slova jako Super drbna, nebo pac a pusu - blééé) a celkem se mi líbí. Jasně jsou lepší seriály, ale na odreagování... Nemluvě o jednom herci z tohohle seriálu - Chace Crawford (jo já vím ♥). Když už jsem u těch seriálů, omlouvám se, ale nějak mi vypadlo sem přidat ten popis Switched at Birth, takže to udělám zítra, protože dneska na mě dopadla ta lenost (nemluvě o těch křečích, který jsou díky práškům menší, ale pořád dost znatelný).
Takže dneska vynechám běžné rozloučení, protože myslím, že po tomhle článku se hodí spíš něco jako:
xoxo Tery
P.P.S.: Jestli jste to dočetli, tak mi napište komentář a já vám pošlu nějaký dárek, protože takový sloh... ani nevím, že jsem schopná něco takového napsat...
P.P.P.S.: Po tomhle článku si o mně klidně říkejte, že jsem kráva, ale mě je to úplně víte kde. Jinak pro ty, co mě chápu (jestli se někdo takový najde), tak jenom jedno jediné :-*
7. července 2011 v 7:24 | Tery
Jen dopředu upozorňuji, že tenhle článek nemá s logikou či podobnou věcí nic společného. Jo a abych nezapomněla - na avataru je Emily Browning a momentálně si nejsem jistá, kde jsem ho zase ukradla :( (100% vím, že to byla nějaká zahraniční, ale jaká, to už nevím).
Tak jsem prožila dalši bezesnou noc... no teda ne že bych čekala, že se mi něco bude zdát - však uznejte sami, když nespíte, nemá se vám co zdát :D.
Ptáte se proč jsem to udělala? No vlastně abych byla upřímná jsem to ani neměla v úmyslu. Prostě jsem koukala na YouTube, potom na nějaké filmy a nakonec jsem psala dopis kvůli autogramu herečce Katie Leclerc - což je vtipný, protože její fotku ještě nemám vytištěnou, narozdíl od těch milionů ostatních fotek... ale abych neodbočovala, po tom filmu jsem dostala hroznou chuť něco napsat (to bylo něco kolem 1 hodiny ráno, ale řekla jsem si, že ještě tak hoďku vydržím), takže jsem psala a pak přepisovala a pak hledala fotky a když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že už je půl šestý a to přeci nemá cenu jít spát :D. Navíc mám jít s "kamarádkou" do města a fakt se mi tam nechce...
Jo a když už jsem byla u té Katie - rozhodla jsem se, že dneska přidám něco málo do seriálů/filmů, přinejmenším seriál Switched at Birth, kde hraje právě Katie.
Jo a abyste věděli, že jsem opravdu unavená, do toho dopisu jsem psala i o Karlově mostě :D jo já vím, jsem divná, co? Ale tak ať ví, že tu něco takového máme :D Ale je pravda, že tenhle dopis byl zatím nejdelší, jaký jsem někomu psala - píšu hruzně malý blešky a většinou mi stačí prostá A5 s velkým řádkováním a tenhle dopis je na A4 bez řádek a s menšíma písmenkama, než píšu normálně. Ale nebudu ho oscanovávat, jako jsem to udělala minule už jenom ze 2 důvodů: smáli byste se mé angličtině a hlavně jsem jí tam napsala něco o mý budoucnosti, co jsem ještě ani neřekla rodičům (a ještě alespoň 2 roky se to nikdo kromě Katie nedozví) a hlavně si tím jsem na 90% jistá (což je u mě opravdu hodně :D.
To je asi tak všechno, protože víc toho v tý svý blbý hlavičce vymyslet nedokážu. Asi bych to sem ani neměla psát, ale zatímco jsem únavou tloukla hlavou o stůl, přemýšlela jsem, jestli se povinností nepíše s Y - prostě magor, co??
Asi jdu fakt spáš, tak dobrou :-*
4. července 2011 v 23:51 | Tery
Tak jak si uzíváte léto? Mně bohužel plány začínají až v polovině června a tak teď nemám co dělat.
Dneska jsem tu nastavila nový design a jsem s ním maximálně spokojená - je moc krásný, letní a každopádně je to něco úplně jiného, než předtím.
Abych byla upřímná chybí mi hodně věcí - chybí mi zima, chybí mi sníh, chybí mi škola (já vím, zní to absurdně), chybí mi kamarádi, kteří se mi rozutekli do světa a v neposlední řadě mi chybí moje spřízněná duše... fuj už to začíná znít jako v nějakém špatném americkém filmu, asi bych měla končit...
A co že to teď dělám? No dneska jsem se pokusila si uklidit celý pokoj. Ehm, pokud se pořádně rozhlédnu kolem sebe, nevidím nic jiného, než samý nepořádek, takže mise nesplněna. Samozřejmě jsem za ty 4 dny prázdnin stihla shlédnout dost filmů - 8 abych byla přesnější, ale i to mi přijde dost :).
A co zítra? Přijedou příbuzní, takže bych si měla pořádně douklidit ten pokoj (což je opravdu, ale opravdu nemožné), ráno budu muset vstát dříve, abych ještě vynesla odpadky a vyluxovala a potom s nimi půjdu do místní ZOO (oni nebydlí ve stejném městě jako já, takže ji neznají nazpaměť - narozdíl ode mně) a pak vyrazíme (třikrát sláva) do místního plavečáku. Nevíte někdo, jak se dá následovný den nejjednodušeji přeskočit? Celkem by se mi to hodilo...
No tak já už musím běžet - ještě douklízet a spát... no však vy víte. Upřímně? Doufám, že moji spolužáci mají lepší prázdniny než já...
Tery
30. června 2011 v 10:37 | Tery
Whow, už je to přesně 10 měsíců, co jsem poprvé vstoupila velkými dveřmi Evropské obchodní akademie a mohla jsem se oficiálně prohlásit za studenta téhle školy. Abych řekla pravdu, přijde mi, že na téhle škole jsem o mnohem déle. Bude to možná kvůli všem věcem, které mi dala. A co že mi ro vlastně dala? No tak v prvním případě jsou to znalosti. Ne tohle opravdu myslím vážně. Jsem za ně hrozně moc ráda, protože to, co mě naučili za ten první rok, mě nenaučili ani za celých devět let na základní škole. Další věc, která se mi do budoucna bude hodně hodit je samostatnost, kterou jsem zase tolik neměla, nesmím zapomenout ani na svou první opravdu velkou lásku, kterou jsem našla díky téhle škole. Nejvíce jsem ale vděčná za svoje spolužáky, kteří, ačkoli jsou někdy opravdu ulítlí, tu jsou vždycky pro mě a kterým se podařilo mi alespoň trochu spravit mé pošramocené sebevědomí.
A jak že jsem to dopadla? No na prváka nic moc, ale na mě dost dobře - nakonec se mi bohužel nepodařila obhájit trojka z estetiky, proto z ní mám čtyřku (naštěstí jedinou). Z ICTček jsem se zlepšila z trojky rovnou na jedničku, za co může můj úžasný učitel, který mě ale příští rok nebude mít... Možná, že si někdo při pohledu na mé vysvědčení řekne, že jsem blbá, já jsem ale hrdá za všechny těžce vydřené známky a komu se to nelíbí... však dál už to znáte sami.
Takže já a vysvědčení? Naprostá spokojenost :D
25. května 2011 v 20:58 | Tery
Ano, tak je to oficiální. Přesně dneska jsou to 2 roky ode dne, kdy jsem založila ASHLEY--MILEY, což je můj fansite o Ashley Tisdale a malou chvíli i na začátku o Miley Cyrus. Hrozně mě to štve, ale přesně dneska jsem se rozhodla, že s tímto blogem končím (totíž s ashley--miley, s tímhle blogem nekončím, ale nebudu psát ani nijak často). Já teď prostě nic nestíhám, nehledě na to, že jsem tam poslední dobou přidávala články jen z donucení. Celkem mě to mrzí :(.
Ale teď už o něčem jiném. Mám před sebou poslední měsíc školy, čili posledních pár týdnů, kdy si můžu napravit známky. Abych byla upřímná, vychází mi tam teď 2 čtyřky, ale jednu (z ekonomiky) jsem připravená si vylepšit a půjdu i přes mrtvoli. A ještě jedna přímná věta - když jsem šla na obchodku, čekala jsem, že bude prvák o hodně horší, ale za svoje blbý známky si můžu sama...
Pokud se jedná o filmy, které jsem viděla, tak v neděli večer jsem byla na Pirátech z Karibiku (těšte se na můj názor co nejdříve) a chystám se podívat na Beastley (s Alexem Pettyferem ♥), Kazatele (se skutečnýma upírama - žádní vegetariáni) a na Prince z Persie: Písky času, takže to jsou další názory, které tu čekejte.
Jo a avatarem se loučím s Ashley... byli to krásné 2 roky mého života, ale už jí prostě nemám ráda tak jako dříve :(
11. května 2011 v 0:27 | Tery
Paráda, člověk by řekl, že když mu jeho milovaný ředitel dá studijní volno, bude ten daný člověk bez sebe nadšením. V mém případě je to samozdřejmě jinak - ačkoli máme to volno mírně rozkouskované, všichni mí kamarádi chodí buťto do školy a z ní se vrací totálně unavení, nebo si odfrčeli (omluvte mě za ten výraz) někam do háje. Z toho vyplývá, že mi nezbylo než dřepět doma na zadku a nudit se...
A co že to přesně dělám? Koukám na filmy, seriály a čtu knížky... já vím, dost velká zábava, co?
Filmy - Díky mému učtu na CSFD jsem tak trošičku zapoměla, že bych mohla svoje názory na filmy vkládat i sem, takže na to bych se vrhla dneska (teda jestli tenhle článek zveřejním až po půlnoci). A na co že se můžete těšit? No tak například je to Burtonova Velká ryba, Constantin, Jsem číslo čtyři, Malá miss Sunshine a spoustu dalších filmů.
Seriály - Tak tady vás asi zklamu. Neobjevil se žádný nový seriál, do kterého bych se extrémě zabouchla. Ne, pořád to jsou jenom moje nejoblíbenější: Supernatural (ten mě snad nikdy nepřestane bavit - a bude další řada HURÁ), Smallville, How I Met Your Mother a samozřejmě taky sleduju seriály, které mě berou méně, ale když není co dělat... je to například Big Bang Theory (ještě nedávno jsem to milovala, ale poslední dobou jsem přestala mít ráda všechny postavy, což je u sitcomi na nic) a The Vampire Diaries (tenhle nikdy nepatřil mezi moje nejoblíbenější. Měla jsem ho ráda, kvůli Anně (Malese Jow), kterou mi zabili, ale naštěstí se na scéně objevil můj oblíbený herec David Anders jakožto "zlý" John, kterého mi minulou epizodu zabili společně s Jennou, kterou jsem měla taky moc ráda, takže už tu taky nemám ráda moc postav. Teda Michael Trevino mi je celkem sympatický, ale Tyler mi začíná lézt na nervy... Občas se tady objeví dokonce někdo z mých oblíbených herců, jako třeba už zmiňovaný David nebo Lauren Cohan nemluvě o Arielle Kebbel a Malese Jow, ale takovouhle postavu mi vždycky zabijí :(. Občas se tam objeví i někdo hrozně moc sympatický, koho ještě neznám (teď se mi například velice zamlouvá Joseph Morgan), ale pokud jde o Josepha, vím, že bude následovat Arielle, Lauren, Malese i Davida a to nejen, protože je to záporák jak sviňa - vlastně největší záporák celý série, ale to jsem odbočila a o The Vampire Diaries už by to stačilo - stručně a jasně - je to nanic).
Co mě ale poslední dobou nejvíce krmí jsou staré díly Supernatural, které jsem si nedávno stáhla - úplně všechny díly. Pak jsem potřebovala nějaký vtipný sitcom (buťme k sobě upřímní, How I Met Your Mother má neustálé výpadky ve vysílání a ne každý díl je vtipný - dobře KAŽDÝ díl mi přijde vtipný (ano Barney, můžeš za to ty), ale zasmát se jednou týdně mi nestačí), takže jsem se vrátila ke svojí mladičké závislosti na Two and A Half Men a fakt to miluju. A samozdřejmě nesmím zapomenout na moje milované Heroes, které už mi nevysílají, ale já jsem pořád neviděla poslední řadu (a teď se stydím a hodně :)). Toť se u seriálů všechno. Ba ne. Málem jsem zapoměla na seriál, který nesleduji teď, ale přímo hltám každičkou novinku o něm - Pretty Little Liars. A myslím, že teď už je to opravdu všechno :).
Knížky - No tak pokud se jedná o knížky, jsem na tom opravdu bledě. Za poseldní měsíc jsem přečetla tyhle: Roztomilé malé lhářky (Ano, seriál Pretty Little Liars má pauzu před 2. sérii, ale kniha se hodila), Označená, Zabijáci úsvitu (u téhle knížky z řady Darrena Shana jsem si v půlce omylem přečetla tu tmavou stranu (komu se nikdy nedostala do ruky žádná knížka ze série Darreha Shana, nemá páru, co to teď melu), kde byl dost podstatný spoiler, takže jsem si ji nemohla vychutnat plnýma douškama... škoda, ale stejně byla hezká. Teda když přehlýdnu fakt, že mi umřela moje 2. nejoblíbenější postava :() a poslední knížka byly Milníky na mé cestě od Miley Cyrus (ano já vím :), ale prostě jsem nemohla odolat a ano, hodně jsem se smála při slovech: "a taky jsem vám chtěla říci, že nebudu nikdy kouřit ani pít alkohol. Mě se to prostě nelíbí" - škoda že jsi neměla stroj času Miley :)
No koukám, že jsem se hodně rozepsala. Teď už jdu ale spát, abych mohla ráno nastavit nový design, napsat něco o těch filmech a chtěla bych se pustit do povídky (kterou stejně nebude nikdo číst, jako tenhle článek)...
9. dubna 2011 v 22:05 | Tery
Opět jsem zpět a opět je toho na mě moc. Poslední dobou mám pocit, že tenhle blog používám jenom abych si postěžovala, ale opravdu - můj život je v posledním měsíci hodně těžkej.
No nebudu to psát přímo, ale ten úžasný avatar (ano "maybe it's best you leave me alone" je text z mojí nejoblíbenější písničky od All-American Rejects - It Ends Tonight) říká všechno.
Jenom jsem sem chtěla napsat, aby jste věděli, že žiju. Teď opravdu nemám náladu na to, nic psát a pokud bych ze sebe vypotila nějakou povídku, byla by dost černá (ve smyslu smrti a tak podobně). No uvidíme, třeba si sednu a napíšu nějaký drama...
2. dubna 2011 v 10:23 | Tery
Ahoj všichni náhodní kolemjdoucí. Tak jak si užíváte víken? Já parádně - písničky puštěný na plný pecky a PC Gamesky. ou jak já miluju 21. století. No nic...
Proč vlastně píšu? Některým lidem, které znám osobně jsem slíbila, že sem sem tam něco napíšu (hih, asi jsem se zbláznila, ale budiž). No tak co bych napsala... konečně jsem byla v pondělí na sundání stehů, takže vypadám zase normálně.... ehm, teda tak normálně, jak můžu vypadat :).
Poslední dobou jsem se o5 vrátila k mojí milované aktivitě - čtení. Jak jsem psala, omezila jsem malonko internet a je mi OK :). Dokonce i ve škole bych řekla, že už je to o dost lepší. No uvidíme. Pořád to není to, co bych si představovala, ale já se snažím (a hodně mi asi pomáhá stýskání si po fansite o Ashley, který jsem si zakázala a neustále blížící se třídní schůzky. Něco mi říká, že nebudu mít ten net zakázaný jen od sebe, ale i od rodičů :D
20. března 2011 v 23:03 | Tery
Dneska ráno mi bylo řečeno, že jsem pako a ano, já s tím plně souhlasím :D. Ale abych nepředbíhala, měla bych to vzít od začátku:
Moje milovaná matka v sobotu nebyla doma a tak jsme si s tatínkem udělali fimové odpoledna. Původně jsme zamýšleli shlédnout všechny 3 díly Pána Prstenů, ale to jsme pak zamítli z pár důvodů, který se k tomuhle článku vůbec nevztahují - nakonec jsme viděli jenom Společenstvo. No ale co. Když jsme byli uprostřed prvního dílu, bylo mi jasně řečeno, že mám dojít na procházku se psama. To jsem taky udělala. Chtěla jsem s nimi jít přes terasy do lesa, ale ceta vede přes polorozbořené schody, které jsou v tuhle dobu plné listí (jak říkám, jsou staré a nikdo tam nechodí, takže proč je odklízet), ale potom jsem si řekla, že přes ně nepůjdu a budu na terasách. Jak to tak u mě bývá, za chvíli jsem si to zase rozmyslela a nakonec jsem se tam společně s mýma 3 psama vydala. No abych byla upřímná, celkem jsem si tu delší procházku užila - alespoň do té doby, než jsem se musela opět vracet zpátky. Na tom mokrém listí mi nějak ujela noha a já letěla 4 metry volným pádem a dopadla za kompostér na tvrdý kamení. Abych řekla pravdu, nebylo mi dobře a byla jsem celá od hlíny, ale jinak mi bylo celkem fajn. Sebrala jsem všechny psy a doběhla domu, kde táta zjistil, že mám celkem hlubodou ránu na obličeji.
No musím říct, že je to poprvé, co mám něco zašité a hned je to obličej. zítra se mi opravdu hrozně chce do školy. Jo a taky jsem se zapoměla zmínit, že ten den mě bolela jenom ta hlava, ale dneska jsem zjistila, že mám po celém těle hromadu odřenin a modřin. Ale abych byla upřímná, jsem ráda že vůbec žiju :D.
No jo, nejsem já to pako.
Jo a btw, jak je možný, že když nadám do google, že chci najít obrázky 100x100 (ano nové avatary do článků) s All-American Reject, že se mi tam ukáže nemálo avatarů s Justinem Bieberem. Co tím básník (tedy Google) chtěl říct. To pozor, na AAR jsem celkem háklivá - jasně, takže dělejte jako bych nic nepsala. No však to znáte ;)
15. března 2011 v 18:08 | Tery
Poslední dobou jsem se asi hodně změnila. Pokud mě někdo nezná osobně, nedokáže si to ani představit. Abych řekla pravdu, nechápu jak se může pokazit tolik věcí naráz. Nejvíc mě ale štve škola, kterou teď v tuhle chvíli vůbec nezvládám (dobře tak nepropadám, ale čtyřky mít na vysvědčení fakt nechci).
Já byla vždycky takový ten typ člověka, který na sebe dával hodně pozor - teď myslím abych na sebe nebyla moc krutá. Teď mi ale nějak došlo, že jinak to nepůjde. Proto jsem udělala ve svém životě hodně změn - počítač? maximálně hodinu denně, fansite o Ashley, který tak miluju jsem pozastavila a upřímě, nechci se sebou žít ve stejným pokoji, pokud se nezměním :). Bohužel jsem ale také zjistila, že jsem celkem měkká a to, na čem my záleží na PC nejvíce, jsem si neodepřela - ano, na tohle blogu budu stále.
Ani nevím, proč jsem tenhle článek napsala. Asi jsem se jenom potřebovala vypsat. No každopádně tu hodinu na PC strávím chatováním na facebooku, psaním na tenhle blog a jak jinak než sledováním klipů od All American rejects (bože jak já je poslední dobou miluju). No nic, tak já jdu - na zítřek se musím ještě hodně učit...