
Můžu si gratulovat. Jedno z mých novoročních předsevzetí je nenávratně ztraceno. Ptáte se co jsem si předsevzala? Nebýt smutná kvůli klukovi. Až dneska mi tak nějak došlo, že tohle předsevzetí bylo ztracené už dlouho předtím, než jsem si ho dala.
Nebudu říkat jméno toho určitého kluka, ale chodí na stejnou školu. Jak to tak vypadá, narozdíl ode mě, si on mou existencí nejspíš není vědom (ano, děkuji. Jsem ráda neviditelná).
Miluju, když mě kamarádky nabádají, abych se s ním bavila. Miluju, když mě k němu postrkují, když se na mě usmějí vždycky když jde kolem a že mě dokážou vždycky vyslechnout. Prostě a jednodušem mám ty nejlepší kamarádky na celém světě. Co mi to ale pomůže - hih tenhle blog se stal mým altánkem vylívání si srdce (asi už vím, proč má tak malou návštěvnost).
Co dodat? Možná jenom to, že tenhle článek stejně nikdo nebude číst a že jsem spokojená, že jsem to někam mohla napsat. Co bych asi dělala nemýt tenhle blog :).








