
LOL. Jestli bude tenhle týden takhle pokračovat, tak to nezvládnu a zabiju se xD. Jenom aby jste rozuměli: v pondělí jsem byla udělat rozhodnutí mého života - ředitel Evropské obchodní akademie volal mámě a doslova jí přemlouval, abych šla na jeho školu - vtipný, když mě vykopli, že mě nechtěj ;). Každopádně jsem v pondělí jela v půl sedmí s tátou na Obchodku v Ústí, kde jsem si vyzvedla zápisák (bye bye můj budoucí spolužáku) a jela jsem eurovlakem spátky do Děčína. Ve vlaku jsem potkala 2 úžasný průvodčí, kteří si se mnou půlku cesty povídali. Jakmile jsem přišla do školy, zjitila jsem, že máme náhlou změnu v rozvrhu a že jsem přišla na hodinu metiky a naším milovaným ředitelem. Bereme jednoduchý financování, takže jsem nemusela nic dohánět, každopádně jsem si vyndala propisku a nevšimla si, že je otevřená, takže se záhadně oběvila velká čára na mojí bíle, čerstvé vyprané mikině (mimochodem je to jedna z mála, která nevypadá, jako bych jí zdědila po strší ségře, tkerou mimochodem nemám ;)). Naštěstí jsem tu skvrnu měla z tak dobrý strany, že když jsem nedělala nějaký divný pohyby, nebylo jí vidět. No jo, jenomža pak přišel zlom. Před tím, než jsem šla na mojí oblíbenou základku jsem si koupila jídlo a o velký přestávce jsem ho začala pojídat. Paráda. Kterýho debila napadlo naplňovat koblihy ze 2 stran najednou?? Každopádně to dopadlo tak, že jsem měla na svých džínách velkou skvrnu od marmelády (ne opravdu nejsem prase :)). Bylo toho na mě moc, ale povedlo se mi to zosnovat tak, že ta skvrna vypadala jako kdybych se postříkala vodou - na což jsou všichni zvyklí, vzhledem k návykům naší třídy. Každopádně jsem si vzala svoje oblíbené studené kafčo - aneb moje poznávací znamení. Jenomže mě - největšího debila - napadlo, že bych si mohla jít stoupnout ke schodům (kdo není z naší školy = nepochopí), kde už na mě čekal můj nejobíbenější (HAHA) spolužák. Řekněme, že jsem dostala jasný fyzikální důkaz o tom, že když se zmáčkne krabička, která má alespoň na dně tekutiny, brčko to vyplivne a jelikož jsem brčko neměla v puse, mohla jsem se pyšnit nejen čárancem a flekem od džemu, ale taky třema krásnýma, dlouhýma a pěkně promáčenýma kapkama mého oblíbeného kafíčka, na mé čerstvě vypravé a ještě čerstvěji zaprasené mikince. Samozdřejmě jsem si to nenechala líbit a ihned jsem brčko otočila na druhou stranu a prudce zmáčkla - BINGO!!! Dostal plný zásah (bože já jsem svině xD). Celý zbytek dne jsem strávila s výtězoslavnou euforií, vzpomínkou, kterou mi nikdy nevezme a pohledem na Petra, kterej ode mě sedí půl třídy (naštěstí) s megální skrvnou na naší třídní mikině.
Každopádně úterý nebylo o nic lepší - do školy obvykle chodím na poslední chvíli (ironie, ptž bydlím nejblíž ze třídy xD), ale dnes se mi poštěstilo přijít za minutu osm - kdyby jsme neměli angličtinu a já musela běžet až do naší třídy, tak to na 100% nestihnu. Každopádně jsem do třídy vešla s jistotou, že dneska - jako ostatně každý pondělí - svoje první 2 hodiny prospím. Bohužel, některý učitelky mají schopnost Edwarda Cullena (bože já to opravdu napsala - fůůůůj) a tak se učitelka ptala na nejvíc věcí zrovna mě. Po půl hodině jsem svojí snahu zabrat alespoň na poslední čtvrt hodinu vzdala a oddaně jsem si vzala papír. Nejdřív si mě učitelka prohlížela, potom se mě zeptala co to dělám. Já jsem jí SAMOZDŘEJMĚ řekla pravdu a to to, že píšu dopis. Ona na mě začala přes celou třídu ječet, že by to pochopila, kdyby to mělo alespoň něco společnýho s angličtinou. Já (drzá žákyně) jsem jenom tak pro zajímavost nadhodila, že je to čistě náhodou dopis psyný v angličtině. Ona mi samozdřejmě nevěřila a tak si to šla ověřit - řekněm že celá třída chcípala smíchy - včetně mě xD. Zbytek angličtiny jsem si mohla psát co jsem chtěla a mám pocit, že i kdybych si čmárala hrozný kraviny a ona by to věděla, nejspíš by mě nechala - prostě síla ztrapnění učitelky. Každopádně jsem druhou hodinu opět prospala se sluchátkama v uších - jako každou výtvarku. Tenhle týden mi ovšem nic nenamalovala Míša, ale Týna - prostě vzala mizík (dělali jsme takovou tu trapárnu, co dělaj děti v první třídě, jak dostanou papír celej od inkoustu a čmáraj si na to mizíkem) a přez celej nápis mi napsala obrovským písmem PERCY JACKSON. Myslela jsem, že jí zabiju, ptž to bylo všechno, ale když viděla, že se netvářím nijak nadšeně, tak si znuděně vzala zpět papír a popsala mi ho celej. Já jsem pouze dodělala 2 srdíčka a od učitelky jsem automaticky vyfasovala za 1 - alespoň ta výtvarka. Další hodinu mě čekal příroďák, kdy jsem měla prozkoumat mýchu pod mykroskopem - vždycky když jsem našla to správný rozpoložení a zavolala učitelku mi Radek celej mikroskop rezbral a já jsem mohla začít odzačátku - fakt jsem myslela, že ho zabiju. Kdyby nepřišla přestávka mezi příroďákem a matikou, bylo by všechno OK. Z Radečkem (to není stejnej Radek jako předtím, ačkoliv ten u toho taky byl) jsme jaksi blbli a dopadlo to rozštípnutím naší nový lavice vejpůl - s tím, že jsme hned měli ředitele, takže bomba. Seřval nás jako malý haranty, zítra to budeme muset spravit, nebo budeme hradit celou lavici - bavila jsem se o tom s pár lidma a mělo by to jít spravit. No uvidíme. Každopádně jsem měla celej den skaženej. Následovala čeština, kdy nám učitlka řekla, že máme mít do čtvrtka slohovku na několik témat. Vždycky mě bavilo psát úvahy, ale ty témata... Nakonec jsem si vybrala Jak by měl vypadat správný rodič. Upřímě, myslím, že se mi to povedlo. No uvidíme. Paní učitelce Matysový by se to určitě líbilo, ale tý učitelce, co máme teď... no nevím nevím. Když nám skončila čeština, všichni si balili a tak jsem si říkala, že jdeme nejspíš na PC, ale potom mi Kristýna oznámila, že mi zapoměla říct, že dnes máme do půl jedný. Na jednu stranu jsem byla naštvaná, že mi to neřekla, ale na druhou jsem byla ráda, že končíme. Potom už můj den nestál za nic. Akorát jsem si vyjasnila se sedmákama jak mi mají říkat. Bylo to stylem, Já: Přestaňte mi říkat Hannah Fontáno. Ondřáš: Klidně, když mě přestanešššš šššškrtit. - Ne ale teď upřímě - já na ně nejsem zlá. Dokonce bych řekla, že je to nejlepší třída an škole a s tou čtyřkou s dá báječně povídat. Obzvlášť, když mám pak u pultu tu výhodu, že se mi tác sám posouvá - díky Kubo ;).