Důležité je také zjistit, jaké provenience film je. Pokud mají všichni kolem vás šikmé oči, je zle. Americké filmy jsou povětšinou fér a varují vás, že se něco blíží…, ale Japonci to mají ve zvyku říkat obvykle až s křížkem po funuse. Po vašem funuse. Pustíte si kazetu nebo vlezete do baráku a najednou zjistíte, že jste se tím odsoudili k smrti. A marně si pak jdete stěžovat na obvodní úřad.
"Vlezl jsem do nějakýho baráku a teď mám prý do týdne umřít!" "Tak to musela být Satashiho ulice číslo osm. Jestli je to tedy opravdu tak, do týdne umřete… Pokud by to bylo, že vám do týdne vypadají vlasy, tak to je ten barák v Miyazakiho 54…, a pokud jste navštívili Katsuhireho 12, tak do týdne ztratíte tramvajenku." "A proč jste tam na ten barák něco nenapsali?" "Jako co?" "Jako co? Třeba: Kdo sem vleze, umře!!" "To by působilo trochu… negativisticky, nemyslíte?" "Nega… Já si na vás budu stěžovat!" "To samozřejmě můžete. Na to máte plné právo. A my ustanovíme komisi a všechno pečlivě prošetříme." "No… dobře. A kdy to bude?" "Za čtrnáct dnů." "Sakra!" Japonci jsou vůbec názoru, že si pro smrt nemusíte nikam chodit, že si ráda přijde sama pro vás - a není jí líto utrácet peníze za telefon.
Ještě horší ale je, když zjistíte, že vystupujete v nějakém italském hororu. To obvykle poznáte podle toho, že nic nedává smysl, a ti, co umírají, umírají velmi brutálně a pomalu. V té chvíli vám doporučujeme se posadit, vzít si flašku tvrdého alkoholu a opít se do němoty. Nemáte nejmenší šanci.
Čili jedinou naději na přežití máte, pokud je horor evropského či amerického původu. Tam je pravděpodobnost vašeho neexnutí 1 ku x - přičemž x je počet všech vašich přátel, se kterými vyrážíte na cestu, plus 2 náhodné oběti, které jsou oddělány jako "cvičné terče". Ať je prostě počet jakýkoliv, přežije obvykle jen jeden.
Ale i to je lepší než nic.
