
I když lyžování nesnáším, to bílo mi asi bude chybět. Zrovna sedím v autobusu a přemítám o mém prožitém týdnu. Ano byl hezký, ale velice ráda se vrátím zase do reality. Abych řekla pravdu, hrozně se mi stýská po Káťě a klobouk dolů, že jsem to tady bez ní tak dlouho vydržela. Proto bych jí chtěla věnovat zbytek tohohle článku. I když bych měla psát o tom co úžasného jsem zažila udělám tohle. no vlastně o čem bych měla psát, Když jsem tohle psala seděla jsem v pohodlí svého domova na netušila jak to bude teď. Dobře, trochu adrenalinu v krvy mi proudilo, ale mohla jsem tušit s kým pojedu na spáteční cestě? jestli vedle mě bude sedět Verča a nebo konečně R.? Nemohla a proto bych to chtěla věnovat právě Kátě. Abych dokázala jaká jsem snad úžasná kamarádka, pokud jsem vydržela odloučení od ní. Nevydržela jsem ho jen týden. Naposledy jsem jí viděla 11. ve středu a teď jí také neuvidím. uvidím jí také až ve středu. Takže teď napíšu ještě jednu informaci a pak to bude jenom tvoje Káťo.
Omlouvám se jestli nic nenapíšu hned jak přijedu. Nejspíš zalehnu a budu spát, ale večer se snad stavím.
A posledním obrázkem bych chtěla říct že mi nezáleží na tom, jaká jsi zvenku. Nezajímá mě, že se trápíš kvůli tloušťce
(pozor tohke není tak jak to vyznělo, jasně že mě záleží na tom, že se trápíš, ale ne kvůli blbostem)
ty nejsi tlustá. Jsi hubená a věř že jsi ta nejlepší kamarádka jakou jsem mohla poznat.





