
Ahojí lidičky. Tak teď jsou dvě možnosti kde jsem. Buťto je to to, že ležím u babičky ve svém pokoji na posteli a čtu si nebo je tu ještě možnost, které věřím víc: STOJÍM U NÁDRAŽÍ A UŽ NĚKOLIK HODIN SI ŘÍKÁM, JAK JSEM SE MOHLA DOSTAT AŽ DO BUDĚJOVIC. Mám pocit, že se mi stane ta 2. věc. Do toho vlaku se mi fakt nechtělo a asi jsem věděla proč.
No nic, asi to bylo mím osudem, umřít na vlakovém nádraží.

Nne nerozmyslela už si tě jdu pridat