Ahojík lidišky. Tak hádejte kde jsem dneska byla. Na lyžích. Jasně ty co mě znaj se teď určitě smějou. A mají proč. Můj táta se mě totiž rozhodl zabít. Jsem na lyžích teprve začátečník a on mě donutil, abych šla na čarvenou. 3 jízdy byly v ppohodě. Jenže čtvrtou jsem jela pomalu, a jeden prcek asi neuměl číst, nebo si nevšim dvoumetrovýho nápisu SPOMALTE. Jel pořád rovně a nabral tak velkou rychlost, že i kdyby mě viděl, nemohl by mě minout. Lyže nám zůstaly na těch místech a mi jeli dalších 5 metrů dál po břiše. Za chvíli nás zastavila až jeho máma. Pochopila jsem jak se asi cítí lidi, který spadnou z velký výšky a necítí vůbec nic. Nevěděla jsem, jestli nemám něco zlámanýho, kde mám lyže, nevěděla jsem až na 1 věc vůbec nic. A tu věc jsem věděla až moc dobře: HLAVA MĚ BOLELA JAK NĚCO. Maminka(asi)tohohle chlapce mi pomohla na nohy a našla mi lyže. Byla jsem jí příšerně vděčná-myslím. Když jsem to řekla tátovi, oznámil mi, že to mám prý rozjezdit. Tak jsem jezdila dál a potom mě táta zastavil, že jeho kamaráda který tam byl s náma odvezli. Prý si přetrhl něco v noze. Takže jsme jeli na zdravotní chatu a tam jsme ho vyzvedli. Druhý tátův kámoš, který tam byl s náma pomohl naložit kámoše č. 1. Nás odvezli domů a potom jeli do nemocnile.
MUSÍM ŘÍCT(NAPSAT), ŽE TO BYL FAKT PŘÍŠERNEJ DEN. A TO MÁM PŘED SEBOU JEŠTĚ LYŽÁK:-(.
