The Voice

24. září 2012 v 23:18 | Tery |  Ostatní
AAA už je to celé 4 měsíce, kdy jsem na blog nepřidala jediný článek. Hrozně moc mi to chybělo (už nemám ani žádný jiný blog a i když to byl ohromný žrout času, tak mi to ohromě chybí a rozhodla jsem se vrátit). A co že se od mé poslední návštěvy tady změnilo? No absolutně všechno. Tím myslím úplně. Změnila jsem se já (jak fyzicky, tak psychicky), mí kamarádi a celkově můj život - nehledě na můj pohled na něj...
Co se ale nezměnilo je moje posedlost amerikou... jak já tam moc chci!!! Vím, že ve spoustě věcech, je Česká republika vyjímečná, ale já naprosto miluju americkou kulturu a všechno kolem ní.

Za posledních pár týdnů jsem si absolutně zamilovala americkou soutěž The Voice - tahle soutěž probíhala i v České republice, ale protože jí organizovala Nova, nešlo o kvalitu pořadu, jako spíš o kvantitu diváků. Abych řekla pravdu, ani nevím kdo tu vyhrál, protože jsem Hlas Česko-Slovenska přestala sledovat již po 2. dílu - nejspíš za to mohli lidé, kteří v něm byli - upřímě, Mareše FAKT FAKT FAKT nemusím, nemluvě o Rollins, Rytmusovi nebo asi nejhorším z nich Davidovi. Vojtka jsem měla ráda, ale po téhle soutěži mi leze na nervy i on. A to opravdu hodně.
Americkou verzi ale naprosto miluju. Adam, CeeLoo, Christina a Blake jsou umělci, které opravdu hodně obdivuju a hrozně mě baví neustálé rozepře mezi Adamem a Blakem... Ani špatně se na ně nekouká.

Každopádně ještě nejsou tými kompletní a já už mám svého favorita, který doufám že vyhraje - je to 17 letá Melanie Martinez. Myslím, že je naprosto senzační. Její vystoupení jsem viděla snad stokrát a pořád nemám dost. Melanie vás rozhodně zaujme na první pohled.
Z jejího (nejen) vystoupení, jsem udělala pár animací.


» Miluju, miluju, miluju první animaci, na které se Blake s Adamem (opět) provokují. Hrozně moc se mi líbí, že i když do sebe jedou skoro furt, pořád je vidět, že jsou to ve skutečnosti hrozně velcí kamarádi.
» 2. animaci jsem udělala, protože je to chvíle, kdy se Adam (budoucí coach Melanie) otočí.
» Miluju, miluju, miluju další animaci. Hrozně se mi líbí, jak se Adam otočí a začne se na Melanie usmívat... ooooj ♥ :D
» Další animka je chvíle, kdy byl záběr na nohy Melanie - ano skutenčně hrála na tamburínu nohama.
» I když se Christina nakonec neotočila, dost se rozmýšlila a málem zmáčkla the button.
» Další animka je také můj oblíbený okamžik - když Melanie dohraje písničku a uvědomí si, že se jí otočili 3 porotci.
» Předposlední animka je také z úúúžasného momentu, kdy je Adam nadšený z toho, že má Melanie a tak předvede Blakeovi úžasný radostný taneček.
» Poslední animka je z chvíle, kdy si Melanie vybrala, že bude patřit do Teamu Adam a Adam jí šel obejmou... já chci taky!! :D

 

Kusovka #137

26. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Kusovka #133

22. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com
 


Kusovka #131

20. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Kusovka #128

17. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Kusovka #126

15. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Kusovka #121

10. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Kusovka #119

8. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Kusovka #116

5. května 2012 v 12:00 | Tery |  Kusovky
imagebam.com

Půlminutové horory

4. května 2012 v 23:36 | Tery |  Knížky
Ehm... ano, opravdu jsem se zase jednou rozhodla přidat sem nějakou tu přečtenou knížku. Tuhle jsem přečetla doslova jedním dechem a opravdu strašně moc se mi líbila.

Autor: Susan Rich (ed.)
CZ název: Půlminutové horory
Originální název: Half-Minute Horrors
Počet stránek: 152
Délka čtení: 1 den
O čem je: Ponořte se do těch nejkratších a nejděsivějších příběhů, jaké byly kdy napsány. Jedinečný soubor povídek od proslulých spisovatelů a ilustrátorů, jako je Lemony Snicket, Brian Selznick, James Patterson, Brett Helquist, Margaret Atwoodová, Neil Gaiman a řada dalších. Někdy jde pouze o hororové scény, jinde kratičký příběh. Od vtipných a odlehčených, přes groteskní i tajemné, až po opravdu morbidní. Můžete číst na přeskáčku, jak vás napadne. Všechny příběhy mají jedno společné - nenechají vás usnout. Stačí jeden a vaše děti nebudou chtít vystrčit nos zpod peřiny!
Můj názor: Nebýt v téhle knížce (na stránce a půl) příběh od autora mé milované série Řada nešťastných příhod Lemona Snicketa, asi bych si téhle knížky ani nevšimla. Snicketova povídka byla hned jako první a já si při přečtení prvního řádku slastně přiznala - ano, tohle mi fakt chybělo. Já prostě miluju ten jeho z působ vysvětlování přísloví/cizího slova. A ostatní příběhy nebyly o nic horší. Půlminutové horory jsou ten typ knížky, kdy sedíte a říkáte si: Asi půjdu spát... i když, ještě jednou povídkou nic nezkazím. Já nakonec tuhle knížky přečetla na jeden dech a i když některé příběhy byly dětinské nebo strašné, tak jsem se opravdu bavila.
A asi bych se měla přiznat - ano, když jsem šla spát, tak jsem se hodně vyhýbala pohledu pod postel a měla jsem neustálý pocit, že mě někdo sleduje.

Kam dál